Δεν σας αρέσει; Δεν πειράζει! Μπορείτε αν θέλετε να κάνετε επιστροφή εντός 30 ημερών.
Δεν θα κάνετε ποτέ λάθος με μια δωροεπιταγή. Χαρίστε στους αγαπημένους σας την επιλογή να διαλέξουν οι ίδιοι οτιδήποτε από τη συλλογή μας.
30 ημέρες για την επιστροφή των προϊόντων
Na první pohled by se mohlo zdát, že je to obyčejný příběh obyčejného chlapíka jménem Zikmund. Na druhý pohled ovšem zjistíme, že o příběh zase tolik nejde. Jistě, Zikmund chodí do školy, roste, žení se, pořizuje si děti, načež se s jejich matkou rozvádí a seznamuje se se svou femme fatale Lenkou. Ale místo abychom byli netrpělivostí bez sebe, cože hrdina zažije na další stránce, najednou se místo toho těšíme, do čeho autor - ale, fuj, jakýpak autor? Zikmund přece! - zaryje příště. Zikmund totiž sarkasticky okomentuje úplně všechno: praštěné nepoužitelné kuchařské knihy, nepoživatelné potraviny, veledůležité hvězdy šoubyznysu, české spisovatele a filmové tvůrce... no a jak jinak, taky politiku. Zkrátka, nic mu není svaté, čímž v nás - jsme přece Češi! - spolehlivě vyvolá zlomyslné pochechtávání, souhlasný řehot či přímo hurónský smích. Kromě toho získáme navýsost příjemný dojem, že to někdo konečně řekl za nás, že nám to vzal rovnou z pusy, prostě že jim to všem pořádně nandal. Celé se to nese v ironickém nadhledu, který je autorově osobě (i dílu) vlastní. Zatímco jiní lidé prý mají pod drsnou slupkou srdce ze zlata, o jeho hrdinovi se v knize praví, že má pod sarkastickou slupkou i srdce sarkastické, což o něm (a nejen o něm) jistě vypovídá mnohé. A co ještě krom pořádného zanadávání si dělá lidem moc dobře? No jistě! Erotika a jídlo. A tak nás i tady čeká několik příjemně dráždivých výroků a scén a neméně příjemných receptů (všechny vyzkoušené!), které vás možná vyženou od stránek do kuchyně, když už ne do ložnice... Zikmundův příběh nás tedy vede oklikami a bočními uličkami tam a zase zpátky, do šedesátých a sedmdesátých let a zpět do nejžhavější současnosti, od babiččiných průpovídek k výrokům slavných až nejslavnějších, aby jen tak mimochodem cestou glosoval to, co vidíme - i nevidíme.