Δεν σας αρέσει; Δεν πειράζει! Μπορείτε αν θέλετε να κάνετε επιστροφή εντός 30 ημερών.
Δεν θα κάνετε ποτέ λάθος με μια δωροεπιταγή. Χαρίστε στους αγαπημένους σας την επιλογή να διαλέξουν οι ίδιοι οτιδήποτε από τη συλλογή μας.
30 ημέρες για την επιστροφή των προϊόντων
Věcné názory profesora Josefa Fanty týkající se péče o lesní ekosystémy a krajinu jsou v posledních desetiletích v české debatě o smysluplném využívání lesa a krajiny nepřehlédnutelné. "O les se nedá pečovat harvestorem," říká ve svých vzpomínkách, jež původně zazněly v rámci oblíbeného pořadu ČRo Vltava Osudy, avšak pro knižní zpracování byly podstatně rozšířeny. Životní cesta krajinného a lesnického ekologa vedla ze stabilního rodinného prostředí přes Lesnickou fakultu ČVUT v Praze do výzkumu lesa, přírody a krajiny. Na dalším vývoji jeho životní dráhy se podepsal srpen 1968 a zákaz výkonu povolání a publikování. Složitá osobní situace vyústila do emigrace a do úspěšného působení na prestižních vědeckých pracovištích v Nizozemsku. Jak užitečné jsou jeho vědecké informace a odborné zkušenosti pro domácí české prostředí, dokážeme paradoxně docenit teprve nyní, kdy se kvalita české krajiny postupně dostala v řadě ukazatelů na nejhorší místo v Evropě a ekologická katastrofa v českých lesích je v plném rozběhu. Jeho pohled z odstupu na současnou českou situaci a řešení aktuálních ekologických problémů lesa a krajiny jsou užitečné a nutí k zamyšlení. --------------------- Lesnický a krajinný ekolog Josef Fanta (1931) byl na počátku šedesátých let jedním ze zakladatelů Krkonošského národního parku. Po roce 1968 se živil řadu let jako topič a zahradní dělník. Po emigraci roku 1977 působil v Nizozemsku v Institutu pro výzkum lesa a krajiny a jako profesor ekologie krajiny a ekologie lesa na univerzitách v Amsterodamu a ve Wageningen. V devadesátých letech se spolu s nizozemskou nadací FACE (Forests Absorbing Carbondioxyde Emisions) a se svými kolegy zasloužil o obnovu krkonošských lesů zničených kyselou depozicí a o revitalizaci Krkonošského národního parku, zařazeného tehdy do seznamu deseti nejvíce ohrožených národních parků světa. I dnes se aktivně podílí na úsilí o změnu způsobů nakládání s lesem a krajinou, o ukončení exploatačních přístupů a zavedení trvale udržitelných způsobů hospodaření. Je držitelem řady ocenění, mj. Ceny ministra životního prostředí, nizozemského Královského vyznamenání Důstojník Oranžsko-nasavského řádu či Ceny Josefa Vavrouška.